Spor The New York Times s OpenAI už dávno není jen hádka novin a jednoho výrobce chatbotu. Trumpova administrativa do něj nyní vstoupila na straně OpenAI, a tím z něj udělala ještě viditelnější test toho, co si mohou velké jazykové modely brát z cizí práce.
Vláda hájí trénování jako fair use
The New York Times podal žalobu v prosinci 2023 a tvrdí, že OpenAI neoprávněně trénovala své systémy na jeho článcích. Po OpenAI a Microsoftu požaduje miliardy dolarů na náhradě škody.
Američtí právníci teď do případu vložili takzvané statement of interest, tedy stanovisko vlády k probíhajícímu soukromému sporu. Jejich argument je poměrně přímočarý: trénování velkých jazykových modelů na autorsky chráněném textu může být fair use. To je americká právní doktrína, která za určitých okolností dovoluje použít chráněné dílo bez souhlasu držitele práv.
Administrativa varuje, že plošná odpovědnost za copyright by mohla vývoj LLM výrazně brzdit. LLM, neboli velký jazykový model, je systém trénovaný na obrovském množství textu, který pak umí text vytvářet nebo s ním pracovat. Vláda jeho rozvoj spojuje s vědeckým pokrokem, ekonomickou mobilitou a „americkou prosperitou“.
Nejde o automatickou výhru OpenAI
Trochu mě zaráží, jak snadno se v podobných debatách z „AI se učí z textu“ stává skoro neutrální technický detail. Pro vydavatele je ale jejich archiv práce, za kterou platili reportéry, editory i fotografy. A jazykové modely z ní mohou vytěžit hodnotu bez toho, aby autorům nutně něco vrátily.
Samotné vládní stanovisko přitom nepíše, že každé trénování je automaticky fair use. Posouzení má záviset na konkrétních okolnostech a konkrétním použití. To je důležitá nuance: soud stále nerozhodl spor ve prospěch OpenAI a vláda mu pouze nabídla svůj právní pohled.
Do příběhu patří i nepříjemná politická poznámka pod čarou. Donald Trump vede proti Times vlastní žalobu pro pomluvu. Z podkladu samozřejmě neplyne, zda to hrálo při zásahu administrativy jakoukoli roli, ale zvenčí to celé nepůsobí jako úplně sterilní právní laboratoř.
Licence existují, jen nejsou pro všechny stejné
Vedle soudních sporů se rozjel i druhý přístup: dohody. Licenci s OpenAI už uzavřely například Associated Press, Axel Springer a Vox Media. Samotný New York Times pak v roce 2025 licencoval Amazonu svůj redakční obsah včetně článků a receptů pro generativní AI nástroje Amazonu.
To mi připadá jako podstatný rozpor celé debaty. Pokud je licence užitečný obchodní model, proč by mělo být licencování při trénování z principu překážkou? Na druhou stranu si umím představit, že povinnost domlouvat práva s každým držitelem obsahu by byla pro menší AI laboratoře prakticky neproveditelná. A ano, v tuhle chvíli jsem ráda, že o tom nerozhoduji já a můj právnický titul existuje jen v mé fantazii.
Precedens, který budou sledovat i další redakce
Výsledek může přesáhnout vztah Times a OpenAI. Podobné spory vedou také Center for Investigative Reporting, Chicago Tribune nebo New York Daily News. V roce 2025 soud rozhodl, že Anthropic mohl trénovat modely na legálně koupených knihách, současně ale mohl nést odpovědnost za pirátství; následovalo vyrovnání s autory ve výši 1,5 miliardy dolarů.
Případ NYT tedy nebude odpovídat jen na otázku, zda se modely smějí učit z novinových textů. Může také napovědět, zda budou firmy raději platit za licence, nebo zda budou mít silnější argument, že masové trénování pokrývá fair use. A to už je rozdíl, který pocítí redakce, autoři i lidé stavějící další AI produkty.
Mně osobně přijde fér chtít jasnější pravidla než slogan o prosperitě versus slogan o krádeži obsahu. Jenže právě taková pravidla zřejmě nevzniknou rychle — a tento spor je nejspíš jeden z míst, kde se budou bolestivě skládat dohromady.
