Některé technologické zprávy člověka donutí zkontrolovat datum v kalendáři. Donald Trump podle textu exekutivního příkazu nařídil, aby americká výkonná moc přestala v relevantních materiálech mluvit o „artificial intelligence“ a používala místo toho výraz „Super Intelligence“.
Nejde jen o nové logo na prezentaci
Na první pohled je to slovíčkaření. Jenže „umělá inteligence“ je široký pojem pro systémy, které zvládají úlohy spojované s lidským myšlením, od doporučování videí po jazykové modely. Naproti tomu superinteligence obvykle označuje hypotetickou mimořádně schopnou AI, která by lidské schopnosti v mnoha oblastech překonávala. Tyto dva výrazy tedy rozhodně nejsou synonyma.
Právě proto mě to zaráží. Administrativa se podle popisu snaží nahradit širší zákonnou definici AI termínem, který býval spíš součástí debat o velmi vzdálených a nejistých scénářích. Člověk pak může snadno nabýt dojmu, že chatbot v zákaznické podpoře, systém na rozpoznávání obličejů a hypotetický vševědoucí stroj patří do stejného šuplíku. A ten šuplík má navíc dost bombastický štítek.
Zakázané dvě obyčejné zkratky
Změna se má týkat vládních webů, politických dokumentů i tiskových zpráv. Úředníci prý v příslušných situacích nemají uznávat ani samotné termíny „artificial intelligence“ a „AI“. Starší předpisy a dokumenty se přepisovat nemusí, což je asi malé praktické štěstí pro každého, kdo by jinak dostal za úkol prohledat roky federálních PDF.
Trump své vysvětlení postavil hlavně na tom, že slovo „super“ je nejlepší a nejjednodušší a že technologie není „umělá“, ale velmi silná a chytrá. Současně slíbil, že se bude převážně využívat dobře a špatné použití se zastaví. To je sympaticky stručný plán, ale mně v něm chybí hlavně odpověď na otázku: jak přesně?
AI politika se totiž netočí jen kolem názvů. Řeší se ochrana soukromí, diskriminace v automatizovaném rozhodování, autorská práva, bezpečnost modelů i obří datová centra. Přelepit štítek na „Super Intelligence“ nepomůže určit, kdo nese odpovědnost za škodu nebo jak se mají testovat rizikové systémy. Naopak může odbornou debatu trochu zamlžit.
Datová centra a představa samoregulace
Příkaz následoval po setkání technologických šéfů a vládních představitelů v Bílém domě. Trump v následných veřejných poznámkách mluvil o výrazné samoregulaci a jako existující dohled zmínil ministerstvo spravedlnosti a FBI. Firmy budující datová centra podle něj mají na místní úrovni spolupracovat s komunitami a poskytnout jim potřebné zdroje či ekonomickou podporu.
Tady se mi spojují dvě věci, které by se neměly plést dohromady: nadšení z technologií a pravidla pro jejich fyzickou infrastrukturu. Datové centrum není abstraktní „inteligence“ v cloudu; je to konkrétní budova s nároky na elektřinu, vodu a okolí. Místní obyvatelé proto nejspíš ocení spíš jasné podmínky než optimistické tvrzení, že datová centra budou populární.
Slova nejsou dekorace
Celá věc na mě působí skoro komicky, ale důsledek komický být nemusí. Politické pojmy vytvářejí rámec, ve kterém se rozhoduje o regulaci i veřejných penězích. Pokud vláda přestane používat název pro současnou technologii a nahradí jej termínem pro extrémní hypotézu, může si zbytečně zkomplikovat vlastní popis reality.
Nejsem právnička a ze samotného popisu nepoznám, jak budou úřady příkaz vykládat v praxi. Jsem ale dost zvědavá, zda se „Super Intelligence“ objeví i v dokumentech, které se ve skutečnosti týkají úplně obyčejných modelů na třídění formulářů. To by byl hodně zvláštní způsob, jak technologii přiblížit lidem.
