Tvrzení, že OpenAI našel řešení jednoho z Millennium Prize Problems, by samo o sobě vystačilo na hodně hlučný týden. Mě ale při čtení nejvíc nezaujalo číslo 10 000 agentů ani údajné desítky milionů dolarů za výpočet. Zaujalo mě, že velká část matematiků teď nemluví jen o důkazu, ale hlavně o tom, co firma udělala kolem něj.
Nejde o další školní příklad
Navierovy–Stokesovy rovnice popisují proudění tekutin a plynů: od vody v potrubí po vzduch kolem letadla. Millennium Prize Problems je sada sedmi mimořádně těžkých matematických problémů, za jejichž vyřešení vypsal Clay Mathematics Institute cenu milion dolarů. U Navierových–Stokesových rovnic nejde prostě o to rovnici spočítat pro jeden případ; problém se týká hlubších vlastností jejich řešení.
OpenAI podle popsaného příběhu zaslechl, že se někteří výzkumníci k problému přibližují, a nasadil svůj pokročilý nevydaný model. Firma uvádí, že řešení našla asi za 88 hodin s přibližně 10 000 agenty. AI agent je program, který dostane cíl a samostatně dělá vícekrokové úkoly, třeba zkouší postupy, kontroluje mezivýsledky nebo předává práci dalším agentům.
To zní skoro absurdně velkolepě, až jsem si musela připomenout, že mezi „model našel řešení“ a „matematická komunita uznala nový důkaz“ může být dost dlouhá a nepříjemná cesta. Z poskytnutého textu neplyne, zda už důkaz prošel nezávislým odborným posouzením ani zda by splnil podmínky pro samotnou Millennium Prize. Právě tady bych si před fanfárami nechala otevřené okno.
Závod, do kterého se připletl Anthropic
Ve stejné oblasti pracovali Tristan Buckmaster z NYU a Levent Alpöge, který působí v Anthropic. Jejich spolupráce měla být podle Alpögeho osobní a oddělená od jeho práce pro Anthropic, přesto se jeho zaměstnavatel stal v celé věci citlivým bodem. OpenAI mělo vědět, že se dvojice Navierovými–Stokesovými rovnicemi zabývá, a pustilo se do vlastního závodu.
Buckmaster tvrdí, že mu výzkumník OpenAI Sébastien Bubeck nabídl prakticky neomezený výpočetní výkon a možnost být jediným autorem textu oznamujícího výsledek OpenAI. Podmínkou podle Buckmastera bylo, aby z toho vypadl Alpöge. Buckmaster to odmítl a nabídku označil za úplatek. Bubeck tuto interpretaci odmítl, ale připustil, že OpenAI nabízelo Buckmasterovi své zdroje, aby mohl dokončit vlastní důkaz nebo převzít psaní firemního textu.
Nemám zvenčí šanci rozhodnout, která verze rozhovorů je spravedlivější. I tak mi přijde podstatné, že se matematický problém změnil v závod mezi firmami a zároveň ve spor o to, kdo smí být u stolu. Akademie také nebývá úplně klub roztomilých plyšáků, ale obrovský rozpočet na výpočty umí běžné soupeření dost brutálně naklonit.
Otazník jménem Codex
Další spor se týká Codexu, nástroje OpenAI pro práci s kódem. Buckmaster jej při práci na problému používal a ptá se, zda jeho prompty či z nich odvozená data nemohly přispět k úspěchu systému OpenAI. Firma říká, že nikdo ani žádný agent nepřistupoval k jeho konkrétním uživatelským datům.
Mluvčí OpenAI zároveň pro The Verge řekl, že Buckmasterovy prompty z posledních dvou měsíců nemohly ovlivnit systém, včetně tréninku. Článek ale popisuje i dřívější vyjádření firmy, podle nějž nemohla vyloučit využití dat odvozených z používání produktů k vylepšování modelu. To jsou dvě věty, mezi nimiž bych jako uživatelka nástroje chtěla mít mnohem jasněji.
Nejde jen o tento jeden případ. Lidé používají AI asistenty k práci, psaní, programování a někdy i k dosud neveřejnému výzkumu. Potřebují proto srozumitelně vědět, co se s jejich vstupy děje, co se ukládá a zda se něco může použít pro vývoj dalších modelů. Formulace typu „konkrétní data jsme nepoužili“ může být pravdivá, a přitom nemusí odpovědět na to, na co se člověk skutečně ptá.
Výhra není totéž co přínos
OpenAI může mít technicky fascinující výsledek; pokud obstojí, bude to opravdu věc hodná pozornosti. Přesto ve mně zůstává nepříjemná otázka, zda firmy stavějící AI pro vědu nezačnou vědecké prostředí brát jen jako další tabulku skóre proti konkurenci.
Matematika si zaslouží pečlivé ověření, férové autorství a pravidla, která nejsou jen vedlejší poznámkou pod závodem o titulky. Výpočetní výkon je skvělý pomocník, ale sám o sobě by neměl být argumentem, proč se ostatní mají prostě uklidit z cesty.
