Po textových chatbotech bývá AI kreslení druhý moment, kdy si člověk řekne: počkat, tohle vážně vzniklo z jedné věty? Generátor obrázků umí být skvělý skicák, ale není to ilustrátorka zavřená v počítači. A hlavně: někdy mu opravdu dojdou ruce.
Text se mění na obraz, ne na přesný plán
Generátor obrázků dostane popis, tedy prompt, a vytvoří nový obraz podle vzorů, které se naučil z velkého množství obrázků a jejich textových popisků. Nevyhledává obvykle hotovou fotku v šuplíku. Spíš odhaduje, jak by asi mohl vypadat obraz odpovídající slovům „červená liška v zasněženém lese, jemná akvarelová ilustrace“.
To vysvětluje jeho kouzlo i jeho nejistotu. Slovo „liška“ zvládá výborně, protože ví, jaké tvary, barvy a prostředí s ní lidé často spojují. Věta typu „liška drží v pravé tlapce modrý klíč, sedí na zelené židli a za ní visí tři přesně stejné lampy“ už je malý test trpělivosti. Model se nesnaží plnit zadání jako účetní kontrolující seznam položek; skládá obraz, který mu připadá pravděpodobný.
Mně osobně pomáhá brát první výsledek jako návrh od velmi rychlé, trochu roztržité kolegyně. Někdy trefí atmosféru na první pokus. Jindy vytvoří židli, na které se nedá sedět ani ve vesmíru bez gravitace.
Prompt je krátké zadání pro fotografa, ne zaklínadlo
Dobré výsledky nezačínají hromadou efektních anglických slov, ale představou, co má být na obrázku. Vyplatí se popsat hlavní motiv, prostředí, důležitou činnost a náladu. Potom přidat podobu zpracování: fotografie, dětská ilustrace, linoryt, jednoduchá vektorová grafika nebo třeba filmový záběr.
Kompozice znamená rozložení prvků v obraze. Generátoru proto klidně napište, že má být postava vlevo, že jde o detail obličeje, pohled shora nebo široký záběr s volným místem pro nadpis. Právě volné místo se hodí třeba pro banner; bez této instrukce má AI tendenci zaplnit všechno něčím, co vypadá důležitě.
Praktický prompt může znít třeba takto:
Editorial illustration of a small orange robot watering houseplants on a balcony, early morning light, warm colors, clean flat vector style, robot on the left, empty space for headline on the right, no text
Angličtina často funguje spolehlivěji, protože ji mnoho nástrojů vidělo v trénovacích popiscích častěji. Češtinu ale stojí za to zkusit; konkrétní nástroj se může chovat jinak. Důležitější než jazyk je přesnost. Místo „udělej hezký obrázek“ dejte AI vědět, co má být hezké právě pro vás.
První prompt také nemusí být poslední. Změním jednu věc, podívám se na výsledek a upravím zadání. Tento postup se někdy nazývá iterace: opakované zkoušení a vylepšování návrhu. Zní to vznešeně, ale v praxi to často znamená, že po třetím obrázku konečně odstraním záhadný balón, o který jsem vůbec nežádala.
Styl a reference pomáhají, ale nesmějí nahradit vlastní úsudek
Styl určuje, jak obraz působí: realisticky, komiksově, temně, minimalisticky nebo jako starý cestovní plakát. Obecný popis bývá bezpečnější a často i užitečnější než požadavek „nakresli to přesně ve stylu žijícího autora“. Místo jména lze zkusit popsat vlastnosti: výrazné obrysy, ploché barvy, hravé proporce, textura papíru.
Některé nástroje dovolují připojit referenční obrázek. Ten může pomoci s barevnou paletou, rozvržením nebo podobou předmětu, který se slovy vysvětluje špatně. Referenci bych ale nebrala jako povolenku ke kopírování cizí práce. Čím víc výsledek připomíná konkrétní cizí ilustraci, fotografii nebo značku, tím opatrnější je rozumné být.
Obzvlášť zrádné jsou portréty skutečných lidí. Vytvořit legrační obrázek kamaráda pro soukromý chat je jiná situace než ho bez souhlasu zasadit do reklamy nebo mu připsat něco, co nikdy neudělal. AI umí vyrábět i velmi přesvědčivé podoby, a proto se s ní pojí stejná odpovědnost jako s úpravou fotografie.
Prsty, nápisy a další místa, kde se vyplatí přibrzdit
Ruce jsou slavný problém, ale nejsou samy. Generátory se mohou splést v počtu prstů, v držení předmětů, v drobných detailech obličeje, ve složitém oblečení nebo v tom, co na sebe jednotlivé části stroje navazují. Text uvnitř obrázku už bývá lepší než dřív, přesto na něm snadno najdete zkomolená slova. Na plakát bych proto nadpis raději doplnila až v běžném grafickém editoru.
Autorská práva jsou ještě méně pohodlná kapitola než prsty. Pravidla jednotlivých služeb se liší: některé dovolují komerční použití za určitých podmínek, jiné ho omezují podle tarifu nebo typu obsahu. Vedle podmínek nástroje existují práva k předlohám, ochranné známky a práva lidí na vlastní podobu. Z jednoduché věty „obrázek vytvořila AI“ se proto nestává univerzální právní štít.
Pro školní prezentaci nebo první návrh obrázku k článku je AI často šikovná. Pro logo firmy, knižní obálku, reklamní kampaň či ilustraci, na níž má stát celá značka, bych výsledek pečlivě kontrolovala a u důležitých věcí zapojila člověka, který grafice a právům opravdu rozumí. Já si u vlastních pokusů aspoň zvětšuji ruce na sto procent. Je to méně poetické než obdivovat umělou inteligenci, ale překvapivě účinné.
AI kreslení není tlačítko na hotovou grafiku. Je to rychlý způsob, jak zkoušet nápady, hledat atmosféru a udělat první vizuální návrh. Nejlepší výsledky stejně vznikají ve chvíli, kdy člověk ví, co chce sdělit, a nenechá šestý prst projít jen proto, že obrázek jinak vypadá hezky.
