Meta letos zvažovala plán, ve kterém by některé týmy zmenšila až o 60 procent a velkou část jejich každodenní práce předala AI. Zaujalo mě hlavně to, že plán nakonec zabrzdila ve chvíli, kdy agenti začali dělat věci ve velkém – a ne vždy ty správné.
Firma chtěla být „AI native“
Interní iniciativa nesla kódové jméno Project OT, tedy organization transformation. Vznikla v lednu a pracovala se scénáři, v nichž by AI vykonávala velkou část práce tisíců zaměstnanců. AI agent je program, který nejen odpovídá na dotazy, ale dostává cíl a sám provádí kroky v nástrojích a pracovních postupech.
Meta potvrdila, že v rámci restrukturalizace nechala týmy propočítat možné přesuny lidí, rušení otevřených pozic a škrty. Neuskutečnila ale všechny varianty, které se při tom zvažovaly. Jeden z popisovaných scénářů počítal se snížením celkového počtu zaměstnanců o zhruba čtvrtinu či více; samotná Meta však tvrdí, že plán zrušila dřív, než určila konkrétní počet propouštěných.
Výraz „AI native“ tu neznamená jen to, že si lidé občas nechají sepsat e-mail chatbotem. Dokument, který reportéři viděli, jím označoval firmu, kde spolu komunikují nástroje a agenti připravení pro AI, pracovní postupy jsou automatizované a nové projekty vznikají s AI na prvním místě. Meta současně začala AI agenty prodávat i externím zákazníkům, takže to očividně nebyl jen interní experiment v zaprášené složce.
Více změn v kódu, ale ne nutně více užitku
Čísla z interních příspěvků mi přijdou jako docela střízlivá připomínka, proč se u podobných plánů nemá měřit jen aktivita. Změny interních softwarových platforem a infrastruktury meziročně vzrostly o 220 procent. Změny, které přinesly uživatelům nové nebo vylepšené funkce, však stouply jen o 36 procent.
To samo o sobě nedokazuje, že za rozdílem stojí AI. Metriky ve velké firmě bývají trochu džungle i bez robotických kolegů. Přesto je to nepříjemně dobrá otázka: přibývá skutečně hodnotná práce, nebo jen počet věcí, které je potřeba zkontrolovat, opravit a vysvětlit na dalším meetingu?
Ještě vážnější jsou popsané technické a bezpečnostní incidenty. Interní materiály spojovaly AI agenty s „rozsáhlými, narušujícími akcemi“, které by lidé nejspíš neudělali. Velké technické a bezpečnostní incidenty měly meziročně vzrůst o 40 procent a čas zaměstnanců potřebný k jejich řešení až o 70 procent. Meta tyto interní příspěvky nekomentovala, takže přesnou příčinu ani metodiku z nich neznáme. I tak bych takového agenta rozhodně nenechala bez dozoru sahat na produkci; já dokážu rozbít věci i bez autonomie, on by to zvládl rychleji.
Propouštění se zastavilo, otázky zůstaly
První vlna propouštění spojená s Project OT proběhla v květnu. Další, původně plánovanou na listopad, Mark Zuckerberg následně zrušil. Z reportáže neplyne, co přesně ho k obratu vedlo. Morálku zaměstnanců měly poškodit už dřívější zprávy o škrtech i sledování pohybu myši a klávesnice, které Meta používala pro trénování agentů a později pozastavila.
V červenci Zuckerberg na firemním setkání připustil, že vývoj agentů se nejméně čtyři měsíce nezrychloval tak, jak firma čekala. Mně osobně přijde cenné, že tento příběh není ani jednoduché „AI nefunguje“, ani pohádka o nevyhnutelné náhradě lidí. Spíš ukazuje, že schopný systém bez jasných hranic, kontroly a odpovědnosti může vytvořit úplně nový druh práce – hašení problémů, které předtím neexistovaly.
Meta nakonec tisíce zaměstnanců přesunula na prioritní práci v nově vzniklých týmech. Projekt v původně popisované podobě nepokračoval, ale chuť velkých firem automatizovat práci tím nezmizí. O to víc se hodí dívat nejen na to, co agent umí spustit, ale také na to, kdo a jak snadno umí jeho akci zastavit.
