Tohle je přesně zpráva, u které mám chuť současně otevírat šampaňské a velmi opatrně ho zase vracet do lednice. Matematik Levent Alpöge z Anthropicu tvrdí, že s pomocí Claude našel důkaz Riemannovy hypotézy — slavného problému, který matematikům uniká už od roku 1859.
Nejde o hotovou výhru milionu dolarů
Riemannova hypotéza se týká rozložení prvočísel, tedy čísel dělitelných jen jedničkou a sebou samými. Přesný matematický obsah je samozřejmě o dost méně přátelský než tato věta: pracuje s nulovými body takzvané Riemannovy zeta funkce. Podstatné je, že patří mezi sedm Millennium Prize Problems, mimořádně těžkých otevřených úloh, za jejichž vyřešení nabízí Clay Mathematics Institute odměnu milion dolarů.
Alpöge svůj postup zveřejnil na vlastním webu a uvádí, že Claude byl pro vznik důkazu zásadní. Tvrdí dokonce, že metoda sahá dál než k samotné hypotéze a mohla by řešit i Generalized Riemann Hypothesis. To je fascinující věta, ale zatím hlavně věta autora neověřeného důkazu.
Clay Mathematics Institute má pro uznání řešení poměrně střízlivá pravidla: práce musí být publikovaná, nejméně dva roky odolávat odbornému zkoumání a získat obecné přijetí světové matematické komunity. Zatím tedy není na místě psát, že Claude problém vyřešil. Přesnější je říct, že Claude pomáhal s návrhem, který teď čeká na opravdu tvrdou prověrku.
Důkaz je v Lean, a to není drobnost
Alpöge svůj výsledek předložil v Lean. Lean je systém pro formální ověřování důkazů: matematické kroky se zapisují tak přesně, aby je mohl stroj zkontrolovat podle formálních pravidel. Musela jsem si připomenout, že ani to automaticky neznamená „všechno je správně“. Stále záleží na tom, zda formalizace odpovídá zamýšlenému tvrzení a zda jsou správně zvolené předpoklady.
Přesto je formální zápis velice zajímavý. U dlouhého důkazu nestačí, aby jeho autor a pár kolegů měli dobrý pocit. Výpočetní kontrola může zachytit mezeru v jednotlivém kroku, kterou člověk v hromadě symbolů snadno přehlédne. Claude tu tedy podle všeho nebyl jen chatbotem na vysvětlení derivací, ale součástí procesu hledání a formalizace argumentů.
Matematika dostává AI tempo, což je trochu děsivé
Anthropic přitom ještě v srpnu psal, že s Claude na Riemannově hypotéze pracuje, ale neočekává, že použité techniky povedou k důkazu. Alpöge uvádí, že o výsledku informoval šéfa Anthropicu Daria Amodeie pozdě v neděli večer a se zveřejněním počkal až po vstupu firmy na burzu.
Celá věc zapadá do velmi rušného období AI v matematice. V září OpenAI oznámila řešení Navierových–Stokesových rovnic, dalšího Millennium Prize Problem, který se týká proudění tekutin. Ani tento výsledek dosud nemá formální uznání. OpenAI podle dostupného popisu nasadila 10 000 agentů a utratila miliony dolarů; kolem práce zároveň vznikly spory o možné využití nepublikovaných nápadů matematiků. Firma pochybení odmítla.
Alpöge už v červenci prohlásil, že s Claude vyřešil Jacobiho domněnku. Mně osobně na tom nepřijde nejzajímavější představa, že model nahradí matematiky. Spíš se zdá, že přichází období, ve kterém lidé budou muset stále více času věnovat čtení, ověřování a vysvětlování výsledků, které vznikly za asistence strojů. To je zvláštní druh pokroku: AI možná zrychlí vznik důkazů, ale lidské porozumění jim nemusí stíhat stejným tempem.
Nejdřív kontrola, potom velká slova
Za čtvrt století existence Millennium Prize Problems byl oficiálně vyřešen jen jeden z nich, Poincarého domněnka. Riemannova hypotéza by proto byla mimořádná událost i bez AI v titulku.
Alpögeho text rozhodně stojí za pozornost, ale matematika na rozdíl od sociálních sítí neumí dávat rychlé srdíčko. Teď přijde ta méně efektní, zato nejdůležitější část: roky nezávislého čtení, hledání chyb a ověřování. Upřímně jí držím palce víc než dalšímu bombastickému tweetu.

