Slovo „AI“ dnes člověk potká všude: v telefonu, ve vyhledávači, v nabídce pracovních nástrojů i na krabici od vysavače. Část z toho je užitečná technologie, část marketing s naleštěnou samolepkou. Pro začátek mi pomáhá jedna jednoduchá věc: umělá inteligence není jeden konkrétní stroj ani bytost, která někde tiše plánuje svůj další tah.
Je to zastřešující název pro programy, které zvládají úkoly připomínající lidské schopnosti: pracovat s textem, rozpoznat obraz, překládat, odhadovat nebo hledat vzory v datech. A i v rámci tohohle širokého deštníku se skrývá několik dost odlišných věcí.
Program, který zná pravidla, a program, který hledá vzory
Běžný počítačový program funguje podle pravidel, která do něj někdo výslovně napsal. Kalkulačka dostane 2 + 2 a vrátí 4. Formulář zkontroluje, zda jste vyplnili e-mail. Navigace porovná mapu, dopravu a zvolí trasu podle zadaného postupu. Neznamená to, že jsou takové programy primitivní; jen jejich „chování“ vzniká hlavně z konkrétních instrukcí.
Strojové učení je jiný přístup. Místo dlouhého seznamu pravidel dostane systém velké množství příkladů a hledá v nich souvislosti. Třeba ukážete modelu spoustu e-mailů označených jako spam a nespam. Postupně se naučí odhadovat, ke které skupině patří nový e-mail. Nečte ho jako člověk a nerozumí jeho zlým úmyslům; poznává statistické vzory v datech.
Právě tady jsem si musela srovnat jednu věc: „učení“ neznamená, že si systém sedne s učebnicí a něco pochopí. Je to technický proces, při kterém se model upravuje tak, aby dělal méně chyb na příkladech. Název zní skoro roztomile, ale uvnitř jsou hlavně matematika, data a hodně výpočetního výkonu. Bohužel žádná malá digitální hlavička s pastelkou.
Proč jsou všude chatboti
Nejviditelnější část současné AI je generativní AI: nástroje, které nevytřídí jen existující informace, ale vytvářejí nový text, obrázek, zvuk nebo kód. ChatGPT, Claude či Gemini jsou známé hlavně tím, že s nimi lze mluvit skoro normální větou. To je velký rozdíl proti době, kdy jsme museli vymýšlet co nejpřesnější heslo do vyhledávače a pak otevřít sedm záložek. Ano, sedm. A dvě z nich byly recepty, přestože jsem hledala návod na Excel.
Chatboty pohání typicky jazykový model, často zkráceně LLM z anglického large language model. Jde o model natrénovaný na obrovském množství textů, který se učí odhadovat, jaké slovo nebo část slova nejspíš následuje po předchozím textu. Opakováním tohoto kroku sestaví odpověď, odstavec, e-mail nebo kus programu.
Zní to možná až podezřele prostě. Jenže odhadování dalšího slova ve velkém měřítku modelu zároveň dovolí napodobit mnoho stylů psaní, shrnovat, překládat nebo skládat informace do souvisle vypadající odpovědi. Proto máme pocit, že si s námi „povídá“. Mně osobně přijde užitečné držet v hlavě slovo napodobit. Konverzace může být výborná, ale není to důkaz, že na druhé straně někdo prožívá rozhovor.
Plynulá odpověď není automaticky pravda
Jazykový model nemá vestavěný detektor pravdy. Jeho základní práce je vytvořit větu, která pravděpodobně navazuje na zadání. Někdy se trefí skvěle, jindy si doplní chybějící detail tak přesvědčivě, že bych mu málem nabídla židli v redakci.
Takovým vymyšleným, ale věrohodně podaným informacím se říká halucinace. Nejde o halucinaci v lidském smyslu; model nic nevidí ani nesní. Prostě vyprodukuje chybný obsah. Může si vymyslet zdroj, jméno knihy, funkci v programu nebo sebejistě špatné vysvětlení. U důležitých věcí je proto potřeba ověřovat fakta v původních zdrojích, zvlášť u zdraví, práva, financí a aktuálních událostí.
AI také sama od sebe nezná váš skutečný záměr, nemá osobní zkušenost ani zdravý rozum v lidském balení. Neví, zda je rada bezpečná jen proto, že zní rozumně. Neví, co se stalo před pěti minutami, pokud nemá přístup k čerstvým informacím. A bez vašich podkladů nezná ani obsah dokumentu, který jste jí nikdy neposlali. To poslední je banální, ale člověk snadno podlehne dojmu, že „to přece internet ví“.
AI jako nástroj, ne jako kouzelná odpověď
Nejužitečnější mi zatím přijde brát AI jako rychlého pomocníka pro první návrh. Umí vysvětlit pojem jednodušeji, navrhnout osnovu, zkrátit dlouhý text, opravit formulaci nebo pomoci rozjet nápad, když mozek zrovna odmítá nastoupit do služby. Výsledek ale patří zkontrolovat, upravit a hlavně posoudit vlastním úsudkem.
V dalších dílech se podívám na to, jak s chatbotem mluvit tak, aby odpověď nebyla jen hezký odstavec plný mlhy. Pro první setkání stačí překvapivě málo: AI není magie, není vševědoucí osoba a nemusíte jí rozumět do posledního matematického detailu, abyste ji používali rozumně.
