Nejpodivnější kontrast posledních tří dnů? OpenAI ukazuje AI, která pomáhá vědcům kalibrovat qubity, tedy základní stavební kameny kvantového počítače, a zároveň dva americké deníky žalují OpenAI a Microsoft kvůli práci s novinovými texty. Mezi laboratoří a redakcí se najednou odehrává dost podstatná část debaty o tom, komu AI slouží a z čeho se vlastně naučila mluvit.
Agenti se stěhují do práce
Meta chce osobního pomocníka pro skoro každého
Meta představuje Muse jako osobního AI asistenta a bere ho jako další tah ve snaze dohnat konkurenci v AI. Z dostupného popisu mi není úplně jasné, co přesně Muse zvládne, na jakých službách poběží ani komu bude dostupný. To jsou zrovna detaily, které z „osobního asistenta pro prakticky každého“ dělají buď užitečný nástroj, nebo další ikonku, jež mi bude radit věci, na které jsem se neptala.
Samotný směr ale dává smysl: Meta už má obrovské publikum ve svých aplikacích, takže nemusí lidi složitě přesvědčovat, aby si založili další účet a otevřeli další chat. Muse je zároveň sázka na to, že příští boj nebude jen o nejchytřejší model, ale hlavně o to, kdo ho dostane do každodenních návyků.
V OpenAI používají agenty i pro vlastní výzkum
OpenAI popisuje, že její výzkumné týmy používají coding agenty, tedy AI nástroje, které dokážou samostatněji pracovat s programovacím úkolem než obyčejné našeptávání kódu. Firma sleduje, jak se s jejich pomocí mění rychlost experimentů, složitost zadání a způsob práce výzkumníků. Na papíře to zní trochu jako AI, která urychluje vývoj další AI, což je věta, u níž mi vždycky lehce cukne obočí.
Zajímavé je hlavně to, že se tu agent neprodává jako náhrada člověka, ale jako kolega na opakované a technické kroky kolem experimentů. Přesná čísla z tohoto stručného popisu nemám, takže bych si netroufla tvrdit, o kolik je výzkum rychlejší. Přesto je to dobrá připomínka, že největší dopad agentů nemusí být v efektním chatu, ale v tom, kolik drobné práce dokážou odebrat lidem, kteří pak mohou ověřovat výsledky a vymýšlet další pokusy.
GPT-5.6 Sol v kvantové laboratoři
Ještě konkrétnější ukázku nabízí případ výzkumníka z MIT, který s GPT-5.6 Sol a Codexem autonomně spouští experimenty s kvantovým počítáním, analyzuje výsledky a kalibruje qubity. Codex je nástroj OpenAI zaměřený na práci s kódem. Qubit si můžete představit jako kvantovou obdobu bitu, i když se chová podstatně méně poslušně než jednička nebo nula v běžném počítači.
Slovo „autonomně“ bych tu četla opatrně. Podklad popisuje konkrétní použití v laboratoři, ne univerzálního vědce v krabici, kterému stačí podat kávu a klíče. I tak mi přijde slibné, že AI může propojit řízení experimentu, vyhodnocení dat a další krok. Právě tam často mizí hodiny práce, které nejsou vidět v žádném působivém demo videu.
Obrázky a noviny: dva odlišné problémy kolem AI
ChatGPT chce rozumět i mým klikyhákům
ChatGPT Images 2.5 přidává funkci Sketch. Uživatel může přímo v ChatGPT načrtnout obrázek a textem upřesnit, co z něj má model vytvořit. To je vlastně sympaticky přímočaré: místo dlouhého popisu typu „domeček trochu víc vlevo, strom menší a kočka se tváří podezřele“ lze část záměru prostě načmárat.
Pro lidi, kteří neumějí kreslit — zdravím ze své skupiny — může být právě hrubý náčrt lepší zadání než složitě lovit správná slova. Užitečnost ale bude stát na tom, nakolik se model předlohy opravdu drží. Jestli z mého obdélníku s kolečky udělá krásný zámek, ale úplně ignoruje, kde měla být okna, budu zase jen diplomaticky vysvětlovat stroji, co jsem tím uměleckým dílem myslela.
Seattle Times a Newsday řeší cenu trénovacích dat
Seattle Times a Newsday žalují OpenAI a Microsoft kvůli údajnému porušování autorských práv. Tvrdí, že jejich žurnalistika byla bez svolení použita jako trénovací data pro AI modely a že systémy někdy na dotazy vracejí pasáže z jejich článků. Jde o další spor podobný jiným žalobám médií proti AI firmám.
Právě druhá část je pro mě důležitá. Debata o trénování se často zvrhne do abstraktního hádání o tom, zda se model z textu „učí“, nebo ho „kopíruje“. Pokud však odpověď dokáže reprodukovat konkrétní pasáž, problém je mnohem hmatatelnější: čtenář může získat obsah bez návštěvy zdroje a vydavatel bez odměny. O výsledku sporu se z podkladů samozřejmě nedá nic předjímat, ale podobných případů přibývá a pravidla pro práci s novinovým obsahem budou potřebovat víc než jen vágní sliby o partnerství.
Podpora žurnalistiky vedle soudní síně
OpenAI zároveň rozšiřuje podporu žurnalistiky: mluví o nástrojích, školeních a partnerstvích pro studenty, učitele, novináře a mediální organizace. Samostatný program vzniká také s AIRPPU a WAN-IFRA pro ukrajinské zpravodajské organizace; má podpořit inovace, odolnost a nezávislou žurnalistiku.
Obě věci mohou být užitečné, zvlášť pro redakce, které nemají tým lidí na testování každého nového nástroje. Jenže je těžké nevidět zvláštní souběh: na jedné straně pomoc novinářům s používáním AI, na druhé žaloba novinářů za to, jak AI zacházela s jejich prací. Školení ani grant samy o sobě neřeší licence, odměnu autorům a možné přebírání textu. Mně osobně přijde fér držet obě roviny odděleně a nebrat jednu jako automatickou odpověď na druhou.
Z tohohle krátkého období si odnáším hlavně méně kouzelnou, ale důležitější představu AI: není to jen chatbot a generátor obrázků, nýbrž vrstva, která se tlačí do pracovních postupů. Budu sledovat, jestli Meta u Muse doplní konkrétní možnosti a jestli soudní spory donutí firmy i média popsat pravidla pro obsah konečně méně mlhavě.
